Podle mě jsou největším počítačovým byznysem počítačové hry. Kolik dětí a dospělých tráví nespočet hodin u počítače hráním her? Kolik lidí je schopno za hry utratit tisíce? Když společnosti Pay Pal a SuperData prováděly hloubkový průzkum zjistily, že roční objem plateb se pohybuje okolo 12 milionů dolarů. Dokážete si vůbec představit jaká neuvěřitelná částka to je? Kolik lidí tedy hraje a jak často? Jak obrovský počítačový byznys musí být. Největší oblibou se těší především hry akčního charakteru. Skoro padesát procent českých hráčů upřednostňují tuto kategorii. Čeští hráči utratí průměrně okolo dvou tisíc korun za nákupy her.

Počítačové hry jsou vysoce návykové a hráči se na nich stávají závislými. Což počítačovému byznysu hraje do karet. Ale počítačové hry nejsou jenom negativní záležitostí. Je prokázáno, že hraním her se člověk učí schopnosti vedení týmu lidí, rychlejší reakce a úsudek, předvídání a strategické myšlení. První počítačová hra Pong byla vyrobena už v roce 1972. Poté v roce 1980 přispěl počítačový byznys s legendární hrou Pacman. V roce 1992 nastoupila akční počítačová 3D střílečka Wolfenstein. první úspěchy slavila společnost Atari, kdy prodala až 19 000 zařízení s hrou Pong, a to již v zmíněném roce 1972. Největší postup až do současnosti přinesl počítačový trh v devadesátých letech a zisky se přesunuly do astronomických výšek.

Podle Asociace českých herních vývojářů se celkový obrat herního průmyslu odhaduje přes tři miliardy korun. Jedná se o obrovský byznys, který nejen v České republice obrovsky roste. A také se obrovsky rozrůstá. Vždyť až polovina mladistvých přiznává že hrají několik počítačových her současně a tráví tam až dvacet hodin týdně. Celkově je v herních firmách zaměstnáno přes tisíc lidí a je tu pořád vytvořen prostor pro další mladou a dravou krev. Přesně je volných přes dvě stě pracovních míst. Kdo by si nepřál mít práci spojenou se zábavou. Tak jen směle do toho.

Pokud si říkáte, že ve vašem podnikání žádné riziko nehrozí, velice se mýlíte. Teoretická rizika číhají všude. Každá činnost v sobě obsahuje rizikový prvek. Dokonce ani obyčejný lidský krok se neobejde bez rizika. Rizika nacházíme v každém procesu, v každém podnikatelském oboru. Co to vlastně je řízení rizik?
Jedná se o oblast řízení, která si klade za cíl snížení rizik. Těch reálných i těch hypotetických. Risk management je vysoce strukturovaná opakující se činnost. Obsahuje 6 základních fází, které dohromady tvoří nedílný celek.
1. Identifikace rizika
Jde o identifikaci všech rizik, která mohou v procesu nastat. Jedná se o první krok. V tomto kroku tedy přemýšlíme o všech možných rizicích. A zatím nehodnotíme jejich závažnost, míru pravděpodobnosti nebo celkový dopad.
2. Analýza rizika
Každé riziko podrobujeme analýze. Vede se pečlivý záznam o každém z nich. Klíčovým slovem je zde pochopení rizika.
3. Zhodnocení rizika
Riziko a jeho závažnost hodnotíme na definované hodnotící škále. Je vhodné vypracovat i srovnávací tabulku, kde uvedeme jednotlivé záznamy dle jejich závažnosti. Výsledkem tohoto kroku by měl být postup ošetření definovaných rizik. A také pořadí jejich eliminace dle závažnosti a pravděpodobnosti vzniku.
4. Zvládání rizika
Definujeme možnosti zvládání a ošetření možných rizik. Tento krok zahrnuje i volbu konkrétních postupů vedoucích ke snížení nebo eliminaci rizik.
5. Akceptace rizika
I přes veškerou snahu mohou v procesu zůstávat zbytková rizika. Ty je třeba akceptovat a přijmout. Pracujeme tedy s určitou mírou možnosti vzniku předem definovaného problému. V této fázi procesu risk managementu můžeme dojít k závěru, že výsledné riziko není pro proces přijatelné. V takovém případě se vracíme na počátek celého procesu.
6. Monitoring rizika
Agenda risk managementu je živým dokumentem. Musí být v čase přezkoumávána a podrobena novému posouzení při každé změně. V praxi to znamená, že při každé změně procesu (výrobního i jakéhokoliv jiného) dochází k opětovnému přezkoumání rizik. O tomto přezkoumání musí být vedena podrobná dokumentace.